Nástroje pro usnadnění přístupu

Web Accessibility plugin by DJ-Extensions.com
Skip to main content

základní škola

Akce

SVČ Duhovka

  • Keramika
  • Tee-ball

Taneční studio N.C.O.D.

  • Street Dance (pondělí 16:00-17:00 v KD)

Čtvrtý ročník

Třídní učitelka: Mgr. Iveta Budišová

I v tomto školním roce bude výuka probíhat souběžně v jedné třídě s pátým ročníkem. Nově nahradí Prvouku Vlastivěda a Přírodověda a namísto jedné budeme mít dvě hodiny Výtvarné výchovy. Celkem ve třídě každý týden proběhne 26 vyučovacích hodin.

Kromě běžné výuky nás čekají nejrůznější tematické a projektové dny, divadelní představení a tradiční školní akce jako jsou dílny spojené s přespáváním ve škole, vánoční vystoupení, jarmark a koledování pod vánočním stromem, karneval, školní akademie, sportovní olympiáda a samozřejmě školní výlety exkurze.

Dokumenty

Dokumenty

GDPR

Informace a přístup k osobním údajům

  • Správce: Základní škola a Mateřská škola Týnec,okres Břeclav, příspěvková organizace      
  • Sídlo: Týnec 
  • IČ:  65804228       
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.     
  • +420 777 175 148       

Pověřenec pro ochranu osobních údajů

  • PORADÍME VÁM s.r.o.
  • se sídlem: Lipová 874, 696 17 Dolní Bojanovice
  • IČO: 06805680
  • Kontaktní osoba: JUDr. Jarmila Vašulková
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
  • +420 773 560 017

Účel zpracování osobních údajů

  • poskytování předškolního vzdělávání ve školách
  • poskytování základního vzdělání a výchovy ve školách
  • samospráva ve školství
  • v ostatních případech na základě souhlasu uděleného dle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady o obecné ochraně osobních údajů č. 2016/679

Právní základ pro zpracování osobních údajů

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Kategorie příjemců zpracovávaných osobních údajů

  • Žáci školy
  • Zákonní zástupci žáků školy
  • Zaměstanci školy
  • Další osoby na základě zákonného zmocnění
  • Návštěvníci webových stránek školy

Úmysl správce předávat osobní údaje do třetích zemí

Správce nemá v úmyslu předat osobní údaje do třetí země mimo Evropskou unii. Správce má právo pověřit zpracováním osobních údajů zpracovatele, který se správcem uzavřel zpracovatelskou smlouvu a poskytuje dostatečné záruky ochrany osobních údajů.

Doba uložení osobních údajů

Doba uložení osobních údajů po dobu vzdělávání v předškolním zařízení a základní škole, po ukončení školní docházky dle platné právní úpravy, pokud v rámci uděleného souhlasu dle čl. 7 výše uvedeného nařízení nebylo dohodnuto jinak

Práva související se zpracováním osobních údajů

Právo odvolat souhlas se zpracováním osobních údajů

Právo kdykoliv odvolat udělený souhlas se zpracováním osobních údajů pro výše uvedený účel. Učinit tak je možno podepsaným písemným oznámením zaslaným na poštovní adresu nebo kontaktní email správce uvedený výše. Odvoláním  souhlasu není dotčeno zpracování osobních údajů před jeho odvoláním.

Právo na přístup k osobním údajům

Právo získat od správce potvrzení, zda osobní údaje jsou či nejsou správcem zpracovány. Pokud jsou osobní údaje zpracovány, získání přístupu spolu s následujícími informacemi o:

  • účelech zpracování;
  • kategoriích dotčených osobních údajů;
  • příjemcích nebo kategoriích příjemců, kterým osobní údaje byly nebo budou zpřístupněny;
  • plánované době, po kterou budou osobní údaje uloženy, nebo není-li ji možné určit, kritériích použitých ke stanovení této doby;
  • existenci práva požadovat od správce opravu nebo výmaz osobních údajů, omezení jejich zpracování či práva vznést námitku proti tomuto zpracování;
  • právu podat stížnost u dozorového úřadu;
  • veškerých dostupných informacích o zdroji osobních údajů;
  • tom, zda dochází k automatizovanému rozhodování, včetně profilování, o použitém postupu, jakož i významu a předpokládaných důsledcích takového zpracování.

Správce poskytne kopii zpracovaných osobních údajů. Za druhou a každou další kopii je správce oprávněn účtovat přiměřený poplatek na základě administrativních nákladů.

Právo na opravu

Právo na to, aby správce bez zbytečného odkladu opravil nepřesné osobní údaje, které se týkají subjektu. S přihlédnutím k účelům zpracování právo na doplnění neúplných údajů, a to i poskytnutím dodatečného prohlášení.

Právo na výmaz

Právo, aby správce bez zbytečného odkladu vymazal osobní údaje subjektu, pokud je dán jeden z těchto důvodů:

  • osobní údaje již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány
  • byl odvolán souhlas, na jehož základě byly údaje zpracovány, a neexistuje žádný další právní důvod pro zpracování;
  • osobní údaje byly zpracovány protiprávně;
  • osobní údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti;
  • osobní údaje byly shromážděny v souvislosti s nabídkou služeb informační společnosti.

Právo na výmaz se neuplatní, pokud je dána zákonná výjimka, zejména protože zpracování osobních údajů je nezbytné pro:

  • splnění právní povinnosti, jež vyžaduje zpracování podle práva Evropské unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje;
  • pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků.

Právo na omezení zpracování

Právo na to, aby správce omezil zpracování osobních údajů, v kterémkoli z těchto případů:

  • přesnost zpracovávaných osobních údajů, zpracování bude omezeno na dobu potřebnou k tomu, aby správce mohl přesnost osobních údajů ověřit;
  • zpracování protiprávní a omezení jejich použití;
  • správce již osobní údaje nepotřebuje pro účely zpracování, ale subjekt je požaduje pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků.

Pokud bylo zpracování omezeno, mohou být osobní údaje, s výjimkou jejich uložení, zpracovány pouze se souhlasem subjektu, nebo z důvodu určení, výkonu či obhajoby právních nároků, nebo z důvodu ochrany práv jiné fyzické nebo právnické osoby nebo z důvodů důležitého veřejného zájmu Evropské unie či některého členského státu.

Právo na přenositelnost údajů

Právo, aby správce předal osobní údaje subjektu zpracované automatizovaně na základě souhlasu jinému správci ve strukturovaném, běžně používaném a strojově čitelném formátu. Při výkonu tohoto práva na přenositelnost údajů právo subjektu na to, aby osobní údaje byly předány přímo jedním správcem správci druhému, je-li to technicky proveditelné.

Jak může subjekt svá práva uplatnit?

Svá práva plynoucí ze zpracování osobních údajů může subjekt osobních údajů kdykoliv uplatnit kontaktováním správce na výše uvedené poštovní adrese a kontaktech správce.

Právo podat stížnost

Ohledně činnosti správce nebo příjemce osobních údajů může subjekt podat stížnost, a to písemně na výše uvedenou poštovní adresu správce, a to i osobně v sídle správce. Ze stížností musí být zřejmé, kdo ji podává a co je jejím předmětem. V opačném případě nebo je-li to nutné k vyřízení, správce vyzve k doplnění ve stanovené lhůtě. Lhůta na vyřízení stížnosti je 30 kalendářních dnů a začíná plynout prvním pracovním dnem po jejím doručení či doplnění. Stížnosti jsou vyřizovány bez zbytečného odkladu.

Na postup správce lze podat stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochorova 27, 170 00 Praha 7, Česká republika.

Historie školy

Škola – základ život aneb jak se učilo v Týnci…

V 18. století se šíří Evropou nové osvícenské myšlenky. Dochází také k novým objevům

a rozvoji hospodářství. Rozšiřuje se manufakturní výroba. Změny v hospodářství sebou přináší i potřebu reforem v oblasti školství. Dvorní rada Frant. Ant. Raab ve svém promemoriu Marii Terezii uvádí:

„Rolník se nemůže ze svého ponížení pozdvihnout, nepozná-li názorně svých nedostatků, neboť jinak se nepolepší. Řemesla a umění nerozkvetou, ani se nezdokonalí, nebude-li dostatek myslících, otevřených hlav a dovedných rukou, které lze na školách dobře zřízených vzdělávati. Nedoufejme v lepší lidstvo, když do útlých srdcí mládeže nevštípíme zásad náboženských  a poučení mravních, jako stát se podobá nemocnému, nemůže-li si výchovou pomoci, tak i země nedomůže se rozkvětu, není-li dobrých škol.

Císařovna Marie Terezie pověřila hraběte Rudolfa Chotka prověřením stavu obecných škol. Byly zjištěny značné nedostatky. Jezuitský řád, který se zabýval výchovou a vzděláním, se soustředil hlavně na školství vysoké a střední a na vyšší vrstvu obyvatelstva. Řád piaristů zřizoval u svých kolejí trojtřídní obecné školy, v nichž byly i děti chudších rodičů vyučovány triviu a katechismu. V některých vesnicích existovaly školy při farách, ale více se učilo po domech a učitelé byli většinou vysloužilí vojáci, řemeslníci nebo zběhlí studenti. Učitelů bylo málo a také jejich vzdělání bylo nedostatečné. Vyučování bylo nepravidelné a docházka žáků byla nedbalá. K nápravě této situace byl do Vídně v roce 1774 povolán opat augustiniánského kláštera Jan Ignác Felbiger. Opat vypracoval návrh na reformu celého školství v monarchii. Jeho návrh pod názvem „Algemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen im sämtlichen kaiser. Erbländern  (Všeobecný řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích) byl císařovnou schválen
a úředně vyhlášen 6. prosince 1774.

Nový školní řád měl za cíl zvýšit elementární vzdělání, zajistit, aby se vzdělání dostalo i prostému lidu a tím zlepšit zemědělství a podpořit vznikající průmysl. Školní řád zavedl povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 - 13 let. Byly také ustanoveny 3 druhy škol, každá se 6 ročníky.

Až do počátku 19.stol chodily týnecké děti do farní školy v Moravské Nové Vsi. Kolik dětí tuto školu navštěvovalo není známo. Provádění školních reforem v českých zemích měl na starosti Ferdinand Kindermann von Schulstein, původně farář v Kaplicích, později biskup v Litoměřicích a vrchní zemský školní dozorce. Za jeho působení se u nás zvýšil počet všech škol. „Podle statistiky bylo v Čechách při nastoupení na trůn císaře Josefa II. mimo pražskou normálku 12 škol hlavních, 17 dívčích a 1891 triviálních: ke konci vlády Josefovy již 20 škol hlavních, 42 městských, 3 klášterní, 23 židovské, 2168 triviálních
(a mimo to ještě 232 školy industriální). Počet žáků školou povinných stoupl v šesti letech ze 137.000 na 239.000, z nichž však chodilo do školy vskutku jen 142.000.“

Za vlády císaře Františka I., byl v roce 1805 schválen tzv. Schulkodex. Ten shrnoval dosud platná nařízení a podle něho se základní školství řídilo dalších padesát let. Posiloval také úlohu duchovenstva v oblasti základního vzdělání. Školy zůstaly rozděleny na tři druhy: školy triviální, školy hlavní 
a vzorné školy hlavní (dříve školy normální).

V roce 1817 byla i v Týnci zřízena první škola. Učebna byla ve starém, sešlém domě pod obecním hostincem v č. p. 41, který stával na místě dnešního Kulturního domu. Učebna byla malá s úzkými okny a v ní stály 4 lavice pro 25 dětí, přestože v Týnci bylo cca 120 dětí, které měly školu navštěvovat. Vedle učebny byla ještě jedna temná, malá místnost-učitelský byt. Jako první učitel tu vyučoval Václav Hrubý. Velký počet dětí, špatné zdravotní prostředí, mimořádné duševní vypětí, ale i neúcta k jeho práci, nepochopení a odpor občanů způsobily, že onemocněl vleklou nemocí, které po 5 letech podlehl a zanechal zde vdovu. Na jeho místo nastoupil provizorní učitel Josef Wenzelstein, který se zde měl stát učitelem s podmínkou, že pojme za manželku pozůstalou vdovu po učiteli Hrubém. Toto odmítl a byl přeložen po dvou letech na jiné místo. Poměry v této staré škole byly nevyhovující a učitelé, nadřízené orgány a vrchnost naléhali na obec, aby postavila novou. Obec byla chudá a na stavbu školy neměla prostředky. Zaslali občané proto prosbu o pomoc knížeti Lichtenštejnovi a ten jí vyhověl a dal  r. 1832 postavit novou školu na místě dnešního obecního úřadu. Škola měla jednu velkou třídu, dvě světnice, komoru, sklep, chlév, dřevník a později přibyla zahrádka.

Ale ani tato nova škola nepostačovala pro všechny děti a vyučovalo se v ní proto střídavě – polodenně.

V r. 1848 byla zrušena robota a předpokládalo se, že v rámci všeobecného nadšení nad touto skutečností zavládne i na vesnicích větší nadšení pro vzdělání.

Revoluční léta 1848-49  nepřinesla v organizaci školství žádné podstatné změny, ale bylo vypracováno několik návrhů, které by školství reformovaly. Např. Karel Slavomil Amerling navrhoval národní školství rozdělit na 3 stupně: školky, přípravky (nižší školy obecné) a věcnice (vyšší školy obecné). Stal se také ředitelem první české hlavní školy, která byla otevřena v roce 1948 v Praze při učitelském ústavu a dostala název Budeč.

Samotné postavení učitelů se i v Týnci částečně zlepšilo až v roce 1856. Nebyl však stanoven stálý plat, ale učitel si musel služné vybírat od rodičů svých žáků sám. Toto služné bylo celoročně stanoveno v následující výši: z jednoho žáka 1 zlatý 36 krejcarů, tj. 122 dětí (v Týnci) 195 zlatých 12 krejcarů příspěvek od obce. 16 mír žita (rži) po 2 zlatých 36 kr. Dále měl učitel k dispozici pole o výměře 91 sáhů a zahrádku 60 sáhů (1 sáh – 3,597 metrů čtv). Příspěvek za varhanictví v kostele 1 zl. 20 kr. Topivo z lesa dodával kníže.

Učitel nemohl na odměnu čekat celý rok a proto, aby mohl přežít, platily děti vždy v sobotu. Přinášely do školy 2 – 3 krejcary a poplatku se říkalo Sobotáles. Rodiče význam vzdělání podceňovali a drželi děti doma na opatrování sourozenců, pasení dobytka nebo prací na poli. Stávalo se, že když došel do školy
c. k. školdozorce (školní inspektor) sedělo ze 122 dětí v lavici v zimě 38 žáků a v létě 16 – 18 žáků. Rodiče neměli dost peněz a nemohli často za své děti platit a zůstávali dlužni. Vymáhání Sobotálesu bývalo učiteli velmi trapné a způsobovalo mu v obci hodně nepřátel. Stejně jako Sobotáles bylo velmi nepříjemné vymáhání naturálního platu - rži. Po sklizni vzal učitel s dětmi vozíček, jezdil po Týnci a vybíral obilí. 1 míra rži se cenila na 2 zlaté 36 krejcarů a vážila 56 kg.

Základní říšský školský zákon, vydaný v roce 1869, položil základ novodobé školské soustavě. Zákon zavedl jednotný státní dozor nad školami. Stanovil, že právo na elementární vzdělání mají všechny vrstvy obyvatelstva a modernizoval obsah vzdělání. 

Školství bylo podle zákona organizováno takto:

  •  povinná školní docházka od 6 do 14 let mohla být splněna na vesnicích a malých městech ve školách obecných (se stupněm nižším a vyšším)
  •  v okresním městě na nižší (pětiletý) stupeň škol obecných navazovala trojtřídní škola měšťanská (vždy jedna chlapecká a jedna dívčí)
  •  na nižší stupeň obecné školy navazovaly i střední školy gymnaziálního typu, které však byly navštěvovány zpravidla dětmi z vyšších vrstev společnosti

Ve škole v Týnci se vyučovalo čtení, psaní, počty a náboženství. Mladší žáci psali „kaménkem“ na orámovanou břidlicovou tabulku s hubkou na stírání. Starší žáci psali husím brkem, namáčeným v inkoustu. Ořezávání brků ostrým nožíkem byla práce učitele vždy na začátku vyučování.

Přestože v roce 1868 vyšel říšský zákon o povinné školní docházce - do Týnce bylo z Vídně daleko… a pan učitel Hlaváček ze školního roku 1875-76 uvádí následující údaje o školní docházce svých žáků:

 1. třída – 59 dětí- počet omluvených zameškaných půldnů 628, tj. 10 na žáka.

-počet neomluvených půldnů 9 645, tj. 163 na žáka. Odpočteme-li 9 zemřelých, vychází nám, že v první třídě zameškal každý žák 5 měsíců neomluveně. Učitel Hlaváček byl velmi horlivý a snažil se o zlepšení výuky i docházky do školy a narážel na velké nepochopení. Odchází po 3 letech.

Školní vyučování velmi ovlivňovala náboženská výchova. Na čelním místě učebny visel kříž a vyučování učitel se žáky zahájil i ukončil společnou modlitbou – Otče náš. Žáci po příchodu učitele nebo katechety povstali a sborově zdravili – Pochválen buď Ježíš Kristus a loučili se s pánem Bohem. Zahájení školního roku bývalo slavnostně zahájeno v kostele mší svatou, kam učitel své žáky odvedl a děti byly také ve škole vedeny k pravidelné návštěvě kostela v neděli a svátky a během roku ke zpovědi a přijímání.

R. 1881 byl do Týnce dosazen učitel Josef Čihálik z Přáslavic, člověk nadaný a odvážný, se snahou rozšířit týneckou školu aspoň na dvě učebny, protože r. 1882 bylo již na škole 133 dětí a jedna učebna je nepojala. Tři roky tento učitel bojoval s nepochopením občanů, plánoval a připravoval rozpočet přístavby až přiměl obecní výbor požádat o pomoc knížete Lichtenštejna. Sám mu napsal žádost a podepsali ji starosta Fr. Hanzalík, radní Josef Šenk a Jakub Kotrba. Kníže žádosti o přístavbu vyhověl za těchto podmínek:

  • hotově poskytne 1 500 zlatých a obec mu za to pronajme honitbu na 20 let,
  • uhradí zbytek nákladů přístavby za další pronájem po uplynutí 20 let,
  • dozor na stavbě bude provádět knížecí stavitel,

Výuka v nově rozšířené škole započala 1.9.1885. Zlepšila se docházka žáků a byly zavedeny nové předměty-ruční práce a práce ve školní zahradě. Od 1.9.1889 byly zavedeny hodiny vyučování ženským ručním pracem. První učitelkou byla v Týnci Marie Teplá z Krucenburku. V obci postupně přibývalo obyvatelstva a žáků. V r. 1891- 179 žáků, v r.1898- 198 žáků a v r.1909- 226 žáků a škola přestává tomuto počtu dětí stačit.

Koncem 19. stol. nastala v Týnci velká změna v názoru na školu a vzdělání obecně. Bylo to i zásluhou učitelů, kteří měli vyšší vzdělání, zakládali různé hospodářské spolky, hasičské sbory, závodní a tělovýchovné jednoty, hlásili se do řad průkopníků pokroku. Občané odchází za prací do měst a to převážně do Vídně. Zde poznávali, co přináší vzdělání. Lidé chtějí žít jinak, než žili jejich předkové, chtějí se scházet a zlepšovat své životní podmínky a kulturu života. Postupně byla založena:

  • 1897 Raiffeisenka
  • 1901 skupina sociálně-demokratické strany
  • 1904 hasičský sbor
  • 1906 hrálo se první divadlo
  • 1912 místní obecní knihovna

Vzdělanost obyvatel Týnce vzrostla. Při příchodu p. učitele Čiháka se předseda školské rady neuměl podepsat a v této době analfabetismus postupně zmizel

Budova školy se opět stává nedostatečnou. Další přístavba už nebyla možná, a proto se rozhodlo o postavení nové školy a to pětitřídní. Dva roky se hledalo nejvhodnější místo pro stavbu-vzhledem ke svahovitému terénu v obci. Nakonec bylo určeno místo naproti knížecí myslivny v blízkosti kostela. Projekt vypracoval hodonínský architekt Ing. Nováček, kterému bylo zadáno i provedení stavby v rozpočtu 80 000,-. Obec se opět obrátila o pomoc ke knížeti Lichtenštejnovi a kníže poskytl obci dar ve výši 15 000 korun. Zemský výbor poskytl subvenci 1 500 korun a hypoteční výpůjčka byla sjednána u Cyrilsko-Metodějské záložny v Brně. Stavba započala 10.4.1912 za starostování Josefa Šenka, radních Pavla Blažeje, Jana Šenka a Petra Melichara a byla dokončena v červnu 1913 a v září se otevřela žákům.

 Počátek 1. světové války dolehl i na školství.  Ve školách byl zredukován počet tříd nebo byly školy po celé měsíce zavřeny úplně. Měnili se také často učitelé, byl jich nedostatek a tak ve školách učili i ti, co neměli potřebné znalosti.

V Týnci museli narukovat učitelé Chrástek a Charuza na frontu a nova škola se dostala do slepé uličky, kdy měla dostatek tříd, žáků měla 224 - ale nebyli učitelé. Učili zde starší kantoři Matoušek a Kopecký a to na směny, polodenně. Starší žáci byli propouštěni na výpomoc při zemědělských pracích, vybírali příspěvky na válečné vdovy a sirotky po padlých občanech. Byly sbírány různé suroviny – železo, kaučuk, vlna, textilie a byliny. Učitelé museli provádět různé mimoškolní práce pro válečné účely- soupisy, rekvizice apod. Učitel Kopecký i týnecký starosta byli odsouzeni za velezradu, ale později osvobozeni. Kopecký byl poslán na frontu a po válce se do Týnce vrátil. Učitel Charuza už takové štěstí neměl, padl na italské frontě. Škola byla také v tomto období delší dobu kvůli epidemii úplavice uzavřena.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 nedošlo k výraznějším změnám ve školství. V počátečním období se stát soustředil na řešení následujících úkolů:

  • vyrovnání stavu školství na celém území republiky a zvýšení počtu škol
  • posílení úlohy státu ve školství a omezení vlivu církve
  • modernizace školství zejména po obsahové stránce
  • dát žákům a studentům vysokoškolsky odborně a pedagogicky připravené učitele

Výraznou postavou, která se zapsala do povědomí občanů byl pan učitel Josef Kopecký, který v Týnci odučil téměř 30 let, byl typem pokrokového učitele - národovce. Zapojil se do veřejného života v obci, zasloužil se o založení Sokola a pořádal přednášky na téma národního uvědomování občanů a za tuto aktivitu byl souzen a vězněn. Zajímal se o umění, sám maloval a přivedl do Týnce akademického malíře Aloise Kalvodu. Zasloužil se, že nadaný malíř Cyril Jančálek byl přijat do učení u Jože Úprky v Hroznové Lhotě a potom na akademii výtvarných umění.

Ke sjednocení školské soustavy na celém území ČSR došlo v roce 1922 po vydání tzv. „Malého školského zákona“. Tento zákon v podstatě převzal řadu ustanovení z bývalé monarchie. Byla zavedena povinná osmiletá školní docházka a zrušeny úlevy, rodiče mohli odhlašovat svoje děti z náboženství, začala se vyučovat občanská výchova, ruční chlapecké práce a domácí nauky. Polovina všech učitelských míst měla být obsazována učitelkami. Zákon také vymezil počet dětí v jedné třídě - pro léta 1922/23 – 1926/27 na 80 a pro léta 1927/28 – 1931/32 na obecných školách jednotřídních na 65, na ostatních obecných školách na 70. Snižování počtu žáků napomohl i demografický vývoj a úbytek dětské populace (vliv první světové války, snížená porodnost a zvýšená úmrtnost). Pro obecné školy to znamenalo menší naplněnost tříd a usnadnění práce učitele. Základní školství bylo nadále z velké části (asi 80%) organizováno jako málotřídní a pro tyto školy byly vydávány zvláštní učební osnovy, ve kterých byl krácen vyučovací obsah. Začaly se objevovat diskuze o reorganizaci škol (např. požadavek na sjednocení učebních osnov. Týnecká škola měla 4 třídy a nesla oficiální název Čtyřtřídní obecná škola v Týnci”. Třídy byly vybaveny starým typem školních lavic s pevným opěradlem pro 3 žáky, s katedrou a jednoduchou tabulí na stojanu. V rohu stálo umyvadlo, do kterého se nosila voda v plechovém džbánu. Z pumpy na dvoře Topilo se uhlím a dřevem v kamnech ve třídě. Žáci prvních tříd psali na břidlicovou tabulku kaménkem a mazali hubkou, přivázanou k tabulce. Číst se učili ze slabikáře s Alšovými obrázky a počítali v jednoduché početnici. Součástí vyučování byla I tělesná výchova, nepovinné náboženství, vycházky do přírody a do polí. Chlapci se učili pěstovat, štěpovat a ošetřovat ovocné stromy. Školní týden byl pětidenní, volný den byl čtvrtek. Ve škole působil dlouhodobě řídící učitel František Polách, legionář, který působil v Sokole a v mládeži podporoval masarykovské ideály a legionářskou tradici. Učitelka Marie Kolaříková laskavá a pokroková učitelka, později okresní školní inspektorka a krajská inspektorka ve Zlíně. Doposud žáci, kteří chtěli do měšťanky, museli jezdit do Hodonína - ale v letech 1929-1930 byla postavena nova měšťanka v Moravské Nové Vsi a tím se docházka týneckým žákům do měšťanky zjednodušila.

Veškeré reformní snahy však byly ukončeny zhoršující se hospodářskou krizí a začátkem 2. světové války. Po ukončení 2. světové války došlo v organizaci školství k výrazným změnám. V roce 1948 byl přijat Zákon o jednotné škole, který rušil všechny dosud platné předpisy ve školství. Podle tohoto nového zákona se školství dělilo na:

  • školy mateřské (pro děti 3 – 6 leté)
  • školy I. stupně – školu národní (s pěti ročníky)
  • školy II. stupně – školu střední (se čtyřmi ročníky)
  • školy III. stupně – (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné)

Učitelé, kteří se v tomto období vepsali do historie Týnce, byli učitel Antonín Tomek a Karel Vája. Karel Vája nastoupil do školy 1.9.1941 a od roku 1949 zde působil jako řídící až do odchodu do důchodu. Byl to učitel lidumil, který byl v přátelském vztahu se všemi občany, rád vždy ochotně poradil a pomohl.

V roce 1949 byla v Týnci zřízena mateřská škola a v roce 1965 školní kuchyně a jídelna.

Ke konci šedesátých let bylo rozhodnuto, že nadále bude podporována jen výstavba plně organizovaných škol ve střediskových obcích prvního stupně. Roku 1971 byla tato koncepce spuštěna a počalo se s první vlnou rušení málotřídních škol. Jak se postupně stavěly školy ve střediskových obcích a městech a zlepšovala se i veřejná doprava, docházelo k rušení i dalších málotřídek. Zrušeny měly být všechny jednotřídky, počítalo se pouze se zachováním některých dvoutřídních škol. Celý proces měl být završen koncem 80. let.

Od školního roku 1976/77 bylo vzdělávání na prvním stupni základní školy zkráceno na čtyři roky a začalo se učit podlenové koncepce, která vycházela z tzv. rozvíjejícího se vyučování. Tato koncepce předpokládala, že lze urychlit vývoj dítěte tehdy, když vychovatel odmítne respektovat jeho aktuální vývojovou zralost a bude se snažit nastolovat takové situace, které budou odpovídat zralosti o stupeň vyšší. V tomto období se týnecká škola stává součástí a odloučeným pracovištěm Základní devítileté školy v MNV.

Po revoluci v roce 1989 nastaly změny v celé společnosti a také v oblasti školství. Obce dostaly možnost stát se zřizovatelem škol a řada z nich toho také využila. Šlo přitom zejména o obnovu zrušených neúplných a málotřídních škol. Týnec svoji malotřídku emancipoval v roce 1994 za starosty Ludvíka Mazucha a prvním ředitelem v nově zřízené škole se stal na 10 let Mgr. Jan Svítil.

Od té doby prošla škola v Týnci obrovskou proměnou pod taktovkou starostky Hany Zoubkové, která během necelých deseti let dokázala ze stařičké školy vykouzlit krásnou a plně konkurenčně schopnou školu s moderním vybavením, které odpovídá evropským trendům ve vzdělávání. Začalo se ve školním roce 2008/09 novými plastovými okny a v následujícím roce pokračovala celková rekonstrukce budovy (střecha s komíny, toalety, sklepy se proměnily v šatny, kotelnu a učebnu, třídy se doplnily novými interaktivními tabulemi, vznikla nova počítačová učebna a upravil se školní dvůr i se školní zahradou) .Ke stoletým narozeninám si obec svoji milovanou školu oděla do nového  šatu, ve formě nové a krásné fasády.

Obec Týnec se snaží školu udržet, protože škola byla a je v obcích vnímána jako jeden ze základních prvků občanské vybavenosti. Je to centrum nejen dostupné vzdělanosti, ale také centrum sociálního a kulturního života a je součástí historie každého z nás a týnečtí občané si své historie umí vážit.

Učitelé v Týnci 

v letech 1817 - kdy se připomíná první škola v obci

  • Václav Hrubý: 1817-1822
  • Josef Wenzelstein: 1822-1825

v roce 1832 až 1885 – kdy byla postavená školní budova

  • Fabian Birnev: 1825-1846
  • Jiří Pátek (zástup za nemoc)
  • Laurenc Markl (zástup za nemoc)
  • Josef Příkazský: 1846-1875
  • František Hlaváček: 1875-1878
  • Karel Pavlík: 1878-1878
  • František Liška : 1878-1879
  • Alois Dostál: 1879-1882

v roce 1885 - kdy byla stará budova školy rozšířena

  • Josef Číhalík: 1882-1907
  • Antonín Javorský: 1885-1893
  • Marie Teplá: 1889-1889
  • Anna Javorská: 1893-1893
  • František Vaculovič: 1893-1910
  • Marie Číhalíková: 1893-1893
  • Vincenc Pokorný: 1907-1908
  • Metoděj Matoušek: 1902-1912
  • Václav Menšík: 1910-1911
  • Stanislav Pátek: 1912-1912

Učitelé na nové  školní budově v Týnci

  • Josef Kopecký: 1897-1926
  • Emil Charuza: 1911-1916
  • František Chrástek: 1912-1921  …starosta obce 1919-1921
  • Hedvika Líčeníková: 1914-1916
  • Emílie Maršálková: 1916-1917
  • Helena Poláchová: 1917-1918
  • Marie Stejskalová: 1921-1921
  • Květoslava Kopecká: 1920-1921
  • Alois Novotný: 1921-1922
  • Josef Kalužík: 1921-1921
  • Antonín Studánka: 1921-1924
  • Marie Kolaříková: 1921-1936
  • Terezie Kujová: 1922-1927
  • Karel Berger: 1924-1927
  • Josef Horecký: 1927-1928
  • Jaroslav Měrotský: 1936-1941
  • Jan Crhonek: 1927-1927
  • František Krtánský: 1927-1928
  • František Polách: 1928-1941 + 1945-1949
  • Albína Poláchová: 1927-1929 + 1945-1950
  • Marie Pořízková: 1927-1929
  • Marie Nešporová (Salčáková): 1929-1930 + 1944-1945
  • Břetislav Opršal: 1930-1932  (zemřel v koncentračním táboře)
  • Jan Lacina: 1933-1934
  • Jaroslav Šplinar: 1934-1936
  • Alžběta Kaprdová: 1936-1937
  • Vlasta Hanischová: 1937-1938
  • Antonín Tomek: 1938-1943
  • Leopold Košútek: 1939-1940 + 1943-1945
  • Stanislava Tomková: 1939-1943
  • Marie Novotná: 1943-1943
  • Josef Buchta: 1943-1945
  • Miroslav Ivaň: 1944-1944
  • Marie Gergelová: 1944-1945
  • Anděla Třetinová: 1943-1944
  • Libuše Jančálková: 1945-1945
  • Věra Laubová: 1949-1950
  • Drahomír Baťka: 1944-1955
  • Josef Šenk: 1956-1957
  • Božena Bolfíková: 1945-1953
  • Ludmila Odložilová: 1953- ?
  • Karel Vája: 1941 -1949

Řídící učitelé

  • Josef Číhalík: 1882-1907
  • Metoděj Matoušek: 1908-1925
  • František Polách: 1928-1941
  • Antonín Tomek: 1941-1943
  • Josef Buchta: 1943-1945
  • František Polách: 1945-1949
  • Karel Vája: 1949 –1975
  • Jan Svítil: 1994 - 2004

Učitelky ručních prací

  • Marie Teplá
  • Anna Javorská
  • Marie Číhalíková
  • Bohuslava Štarchová
  • Ludmila Kopecká
  • Milada Bednářová
  • Cecilie Mikulicová
  • Ludmila Hošková
  • Božena Stochlebová
  • Marie Zdařovcová-Hasilová
  • Vlasta Valuchová -Procházková
  • Mgr. Dana Svítilová, ředitelka školy

Z pramenů  Ing. JANA PROKOPA z TÝNCE  a dále:

  • KÁDNER, Otakar. Stručné dějiny pedagogiky. KÁDNER, Otakar. Vývoj a dnešní soustava školství. 
  • Kolektiv autorů. Dějiny školství v Československu 1945 – 1975
  • KOVÁŘÍČEK, Václav. Prameny k dějinám školství I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého
  • POL, Milan. Škola v proměnách.

Pátý ročník

Třídní učitelka: Mgr. Iveta Budišová

I v tomto školním roce bude výuka probíhat souběžně v jedné třídě se čtvrtým ročníkem. Ve třídě každý týden proběhne 26 vyučovacích hodin.

Kromě běžné výuky nás čekají nejrůznější tematické a projektové dny, divadelní představení a tradiční školní akce jako jsou dílny spojené s přespáváním ve škole, vánoční vystoupení, jarmark a koledování pod vánočním stromem, karneval, školní akademie, sportovní olympiáda a samozřejmě školní výlety exkurze.

Dokumenty

Přijetí žáků k základnímu vzdělávání

ROZHODNUTÍ o přijetí žáků k základnímu vzdělávání od školního roku 2025/2026

Ředitel základní školy, jejíž činnost vykonává Základní škola a Mateřská škola Týnec, okres Břeclav, příspěvková organizace, jako věcně a místně příslušný správní orgán ve smyslu ustanovení § 46, § 165 odst. 2 písm. e) a § 183 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že vyhovuje žádosti o přijetí do prvního ročníku základního vzdělávání v Základní škole a Mateřské škole Týnec, okres Břeclav, příspěvková organizace od školního roku 2025/2026 u dětí s těmito evidenčními čísly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí je možné se odvolat ve lhůtě do 15 dnů od data převzetí tohoto rozhodnutí, a to prostřednictvím ředitele základní školy Základní škola a Mateřská škola Týnec, okres Břeclav, příspěvková organizace, ke Krajskému úřadu Jihomoravského kraje.

V Týnci 15. 4. 2025
Mgr. Sylva Hrubá, ředitelka školy

Projekty

Hlavními cíli projektu je zvýšení kvality předškolního vzdělávání včetně usnadnění přechodu dětí na ZŠ, zlepšení kvality vzdělávání a výsledků žáků v klíčových kompetencích a zvýšení kvality vzdělávání a odborné přípravy včetně posílení jejich relevance pro trh práce. Tento projekt je spolufinancován EU.

nova skola

stazeny soubor

Školní akademie

ZŠ a MŠ Týnec Vás zve na Školní akademii.

Kdy: 19. 6. 2025 / Čas: 17:00 h / Kde: KD Týnec

Vystoupí dětí ZŠ i MŠ. Těšit se můžete i na pohádku.

Vstupné dobrovolné.

skolni akademie 0

Třetí ročník

Třídní učitelka: Mgr. Martina Straková

Asistent pedagoga: Věra Pretóryová

Na třeťáky čekají nové dva předměty, a to Anglický jazyk a Informatika. V Českém jazyku se naučíme vyjmenovaná slova a v Matematice budeme počítat už do 1000.

Také nás čekají projektové dny, exkurze a zajímavé akce ve spolupráci s různými organizacemi.

Dokumenty

Základní informace

Provoz a vnitřní režim školy

Budova školy se otevírá v 6:30 hodin.

Časový rozvrh vyučovacích hodin

  • 0. hodina: 7:00-7:45
  • 1. hodina: 8:00-8:40
  • 2. hodina: 8:55-9:40
  • 3. hodina: 10:00-10:45
  • 4. hodina: 10:55-11:40
  • 5. hodina: 11:50-12:35
  • 6. hodina: 12:40-13:25

Organizace školního roku 2024/2025

  • Období školního vyučování ve školním roce 2024/2025 začne ve všech základních školách, středních školách, základních uměleckých školách a konzervatořích v pondělí 2. září 2024.
  • Podzimní prázdniny stanovuje MŠMT na úterý 29. října a středa 30. října 2024,
  • Vánoční prázdniny budou zahájeny v pondělí 23. prosince 2024 a skončí v pátek 3. ledna 2025. Vyučování začne v ponsělí 6. ledna 2025.
  • Vysvědčení s hodnocením za první pololetí bude žákům předáno ve čtvrtek 30. ledna 2025. Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 31. ledna 2025.
  • Jarní prázdniny v délce jednoho týdne začnou v pondělí 10. 2. 2025.
  • Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 17. dubna 2025. 
  • Hlavní prázdniny trvají od 28. června 2025 do 31. srpen 2025.
  • Období školního vyučování ve školním roce 2025/2026 začne ve pondělí 1. září 2025.