Historie

Historie školy

Škola – základ život aneb jak se učilo v Týnci….

 

V 18. století se šíří Evropou nové osvícenské myšlenky. Dochází také k novým objevům a rozvoji hospodářství. Rozšiřuje se manufakturní výroba. Změny v hospodářství sebou přináší i potřebu reforem v oblasti školství. Dvorní rada Frant. Ant. Raab ve svém promemoriu Marii Terezii uvádí:

Rolník se nemůže ze svého ponížení pozdvihnout, nepozná-li názorně svých nedostatků, neboť jinak se nepolepší. Řemesla a umění nerozkvetou, ani se nezdokonalí, nebude-li dostatek myslících, otevřených hlav a dovedných rukou, které lze na školách dobře zřízených vzdělávati. Nedoufejme v lepší lidstvo, když do útlých srdcí mládeže nevštípíme zásad náboženských  a poučení mravních, jako stát se podobá nemocnému, nemůže-li si výchovou pomoci, tak i země nedomůže se rozkvětu, není-li dobrých škol.

Císařovna Marie Terezie pověřila hraběte Rudolfa Chotka prověřením stavu obecných škol. Byly zjištěny značné nedostatky. Jezuitský řád, který se zabýval výchovou a vzděláním, se soustředil hlavně na školství vysoké a střední a na vyšší vrstvu obyvatelstva. Řád piaristů zřizoval u svých kolejí trojtřídní obecné školy, v nichž byly i děti chudších rodičů vyučovány triviu a katechismu. V některých vesnicích existovaly školy při farách, ale více se učilo po domech a učitelé byli většinou vysloužilí vojáci, řemeslníci nebo zběhlí studenti. Učitelů bylo málo a také jejich vzdělání bylo nedostatečné. Vyučování bylo nepravidelné a docházka žáků byla nedbalá. K nápravě této situace byl do Vídně v roce 1774 povolán opat augustiniánského kláštera Jan Ignác Felbiger. Opat vypracoval návrh na reformu celého školství v monarchii. Jeho návrh pod názvem „Algemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen im sämtlichen kaiser. Erbländern  (Všeobecný řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích) byl císařovnou schválen a úředně vyhlášen 6. prosince 1774

Nový školní řád měl za cíl zvýšit elementární vzdělání, zajistit, aby se vzdělání dostalo i prostému lidu a tím zlepšit zemědělství a podpořit vznikající průmysl. Školní řád zavedl povinnou školní docházku pro děti      od 6 do 12 - 13 let. Byly také ustanoveny 3 druhy škol, každá se 6 ročníky

Až do počátku 19.stol chodily týnecké děti do farní školy v Moravské Nové Vsi.Kolik dětí tuto školu navštěvovalo není známo Provádění školních reforem v českých zemích měl na starosti Ferdinand Kindermann von Schulstein, původně farář v Kaplicích, později biskup v Litoměřicích a vrchní zemský školní dozorce. Za jeho působení se u nás zvýšil počet všech škol. „Podle statistiky bylo v Čechách při nastoupení na trůn císaře Josefa II. mimo pražskou normálku 12 škol hlavních, 17 dívčích a 1891 triviálních: ke konci vlády Josefovy již 20 škol hlavních, 42 městských, 3 klášterní, 23 židovské, 2168 triviálních (a mimo to ještě 232 školy industriální). Počet žáků školou povinných stoupl v šesti letech ze 137.000 na 239.000, z nichž však chodilo do školy vskutku jen 142.000.

Za vlády císaře Františka I., byl v roce 1805 schválen tzv.Schulkodex. Ten shrnoval dosud platná nařízení a podle něho se základní školství řídilo dalších padesát let. Posiloval také úlohu duchovenstva v oblasti základního vzdělání. Školy zůstaly rozděleny na tři druhy: školy triviální, školy hlavní a vzorné školy hlavní (dříve školy normální).

V roce 1817 byla i v Týnci zřízena první škola.Učebna byla ve starém,sešlém domě pod obecním hostincem v č.p. 41,který stával na místě dnešního Kulturního domu.Učebna byla malá s úzkými okny a v ní stály 4 lavice pro 25 dětí,přestože v Týnci bylo cca 120 dětí,které měly školu navštěvovat.Vedle učebny byla ještě jedna temná,malá místnost-učitelský byt.Jako první učitel tu vyučoval Václav Hrubý.Velký počet dětí,špatné zdravotní prostředí,mimořádné duševní vypětí,ale i neúcta k jeho práci , nepochopení a odpor občanů způsobily,že onemocněl vleklou nemocí,které po 5 letech podlehl a zanechal zde vdovu.Na jeho místo nastoupil provizorní učitel Josef Wenzelstein,který se zde měl stát učitelem s podmínkou,že pojme za manželku pozůstalou vdovu po učiteliHrubém.Toto odmítl a a byl přeložen po dvou letech na jiné místo.Poměry v této stare škole byly nevyhovující a učitelé,nadřízené orgány a vrchnost naléhali na obec,aby postavila novou.Obec byla chudá a na stavbu školy neměla prostředky.Zaslali občané proto prosbu o pomoc knížeti Lichtenštejnovi a ten jí vyhověl a dal  r. 1832 postavit novou školu na místě dnešního obecního úřadu.Škola měla jednu velkou třídu,dvě světnice,komoru,sklep,chlév,dřevník a později přibyla zahrádka.

Ale ani tato nova škola nepostačovala pro všechny děti a vyučovalo se v ní proto střídavě – polodenně.

V r.1848 byla zrušena robota a předpokládalo se,že v rámci všeobecného nadšení nad touto skutečností zavládne i na vesnicích větší nadšení pro vzdělání.

Revoluční léta 1848-49  nepřinesla v organizaci školství žádné podstatné změny, ale bylo vypracováno několik návrhů, které by školství reformovaly. Např. Karel Slavomil Amerlingnavrhoval národní školství rozdělit na 3 stupně: školky, přípravky (nižší školy obecné) a věcnice (vyšší školy obecné). Stal se také ředitelem první české hlavní školy, která byla otevřena v roce 1948 v Praze při učitelském ústavu a dostala název Budeč.

Samotné postavení učitelů se i v Týnci částečně zlepšilo až v roce 1856.Nebyl však stanoven stálý plat,ale učitel si musel služné vybírat od rodičů svých žáků sám.Toto služné bylo celoročně stanoveno v následující výši :z jednoho žáka 1 zlatý 36 krejcarů,tj. 122 dětí ( v Týnci ) 195 zlatých 12 krejcarů příspěvek od obce.16 mír žita ( rži ) po 2 zlatých 36 kr. Dále měl učitel k dispozici pole o výměře 91 sáhů a zahrádku 60 sáhů ( 1 sáh – 3,597 metrů čtv.)Příspěvek za varhanictví v kostele 1 zl. 20 kr.Topivo z lesa dodával kníže.

Učitel nemohl na odměnu čekat celý rok a proto, aby mohl přežít,platily děti vždy v sobotu. Přinášely do školy 2 – 3 krejcary a poplatku se říkalo Sobotáles.Rodiče význam vzdělání podceňovali a drželi děti doma na opatrování sourozenců,pasení dobytka nebo prací na poli.Stávalo se,že když došel do školy c.k .školdozorce     (školní inspektor ) sedělo ze 122 dětí v lavici v zimě 38 žáků a v létě 16 – 18 žáků.Rodiče neměli dost peněz a nemohli často za své děti platit a zústávali dlužni.Vymáhání Sobotálesu bývalo učiteli velmi trapné a způsobovalo mu v obci hodně nepřátel.Stejně jako Sobotáles bylo velmi nepříjemné vymáhání naturálního platu-rži.Po sklizni vzal učitel s dětmi vozíček ,jezdil po Týnci a vybíral obilí.1 míra rži se cenila na 2 zlaté 36 krejcarů a vážila 56 kg.

Základní říšský školský zákon, vydaný v roce 1869, položil základ novodobé školské soustavě. Zákon zavedl jednotný státní dozor nad školami. Stanovil, že právo na elementární vzdělání mají všechny vrstvy obyvatelstva a modernizoval obsah vzdělání. 

Školství bylo podle zákona organizováno takto:

-   povinná školní docházka od 6 do 14 let mohla být splněna na vesnicích a malých městech ve školách obecných (se stupněm nižším a vyšším)

-   v okresním městě na nižší (pětiletý) stupeň škol obecných navazovala trojtřídní škola měšťanská (vždy jedna chlapecká a jedna dívčí)

-   na nižší stupeň obecné školy navazovaly i střední školy gymnaziálního typu, které však byly navštěvovány zpravidla dětmi z vyšších vrstev společnosti

Ve škole v Týnci se vyučovalo čtení,psaní,počty a náboženství.Mladší žáci psali ,, kaménkem “ na orámovanou břidlicovou tabulku s hubkou na stírání.Starší žáci psali husím brkem,namáčeným v inkoustu.Ořezávání brků ostrým nožíkem byla práce učitele vždy na začátku vyučování.

Přestože v roce 1868 vyšel říšský zákon o povinné školní docházce - do Týnce bylo z Vídně daleko…a pan učitel Hlaváček ze školního roku 1875-76 uvádí následující údaje o školní docházce svých žáků:

 1.třída – 59 dětí.-počet omluvených zameškaných půldnů 628,tj.10 na žáka.

-počet neomluvených půldnů 9 645,tj. 163 na žáka.Odpočteme-li 9 zemřelých,vychází nám,že v první třídě zameškal každý žák 5 měsícu neomluveně.Učitel Hlaváček byl velmi horlivý a snažil se o zlepšení výuky i docházky do školy a narážel na velké nepochopení .Odchází po 3 letech.

Školní vyučování velmi ovlivňovala náboženská výchova.Na čelním místě učebny visel kříž a vyučování učitel se žáky zahájil i ukončil společnou modlitbou – Otče náš.Žáci po příchodu učitele nebo katechety povstali a sborově zdravili – Pochválen buď Ježíš Kristus a loučili se S pánem Bohem.Zahájení školního roku bývalo slavnostně zahájeno v kostele mší svatou,kam učitel své žáky odvedl a děti byly take ve škole vedeny k pravidelné návštěvě kostela v neděli a svátky a během roku ke zpovědi a příjímání.

R.1881 byl do Týnce dosazen učitel Josef Čihálik z Přáslavic,člověk nadaný a odvážný,se snahou rozšířit týneckou školu aspoň na dvě učebny,protože r.1882 bylo již na škole 133 dětí a jedna učebna je nepojala.Tři roky tento učitel bojoval s nepochopením občanů,plánoval a připravoval rozpočet přístavby až přiměl obecní výbor požádat o pomoc knížete Lichtenštejna.Sám mu napsal žádost a podepsali ji starosta Fr. Hanzalík,radní Josef Šenk a Jakub Kotrba.Kníže žádosti o přístavbu vyhověl za těchto podmínek :

-hotově poskytne 1 500 zlatých a obec mu za to pronajme honitbu na 20 let

,- uhradí zbytek nákladů přístavby za další pronájem po uplynutí 20 let

,-dozor na stavbě bude provádět knížecí stavitel

.Výuka v nově rozšířené škole započala 1.9.1885.Zlepšila se docházka žáků a byly zavedeny nové předměty-ruční práce a práce ve školní zahradě.Od 1.9.1889 byly zavedeny hodiny vyučování ženským ručním pracem.První učitelkou byla v Týnci Marie Teplá z Krucenburku.V obci postupně přibývalo obyvatelstva a žáků.V r.1891- 179 žáků,v r.1898- 198 žáků a v r.1909- 226 žáků a škola přestává tomuto počtu dětí stačit.

Koncem 19.stol. nastala v Týnci velká změna v názoru na školu a vzdělání obecně.Bylo to i zásluhou učitelů,kteří měli vyšší vzdělání,zakládali různé hospodářské spolky,hasičské sbory,závodní a tělovýchovné jednoty.,hlásili se do řad průkopníků pokroku. Občané odchází za prací do měst a to převážně do Vídně.Zde poznávali,co přináší vzdělání.Lidé chtějí žít jinak,než žili jejich předkové,chtějí se scházet a zlepšovat své životní podmínky a kulturu života.Postupně byla založena :

-1897 Raiffeisenka

-1901 skupina sociálně-demokratické strany

-1904 hasičský sbor

-1906 hrálo se první divadlo

 -1912 místní obecní knihovna

Vzdělanost obyvatel Týnce vzrostla.Při příchodu p.učitele Čiháka se předseda školské rady neuměl podepsat a v této době analfabetismus postupně zmizel

Budova školy se opět stává nedostatečnou.Další přístavba už nebyla možná a proto se rozhodlo o postavení nové školy a to pětitřídní.Dva roky se hledalo nejvhodnější místo pro stavbu-vzhledem ke svahovitému terénu v obci.Nakonec bylo určeno místo naproti knížecí myslivny v blízkosti kostela.Projekt vypracoval hodonínský architekt Ing.Nováček,kterému bylo zadáno i provedení stavby v rozpočtu 80 000,-korun.Obec se opět obrátila o pomoc ke knížeti Lichtenštejnovi a kníže poskytl obci dar ve výši 15 000 korun.Zemský výbor poskytl subvenci 1 500 korun a hypoteční výpujčka byla sjednána u Cyrilsko-Metodějské záložny v Brně.Stavba započala 10.4.1912 za starostování Josefa Šenka,radních Pavla Blažeje,Jana Šenka a Petra Melichara a byla dokončena v červnu 1913 a v září se otevřela žákům.

 Počátek 1. světové války dolehl i na školství.  Ve školách byl zredukován počet tříd nebo byly školy po celé měsíce zavřeny úplně. Měnili se také často učitelé, byl jich nedostatek a tak ve školách učili i ti, co neměli potřebné znalosti.

V Týnci museli narukovat učitelé Chrástek a Charuza na frontu a nova škola se dostala do slepé uličky,kdy měla dostatek tříd,žáků měla 224-ale nebyli učitelé.Učili zde starší kantoři Matoušek a Kopecký a to na směny,polodenně.Starší žáci byli propouštěni na výpomoc při zemědělských pracech,vybírali příspěvky na válečné vdovy a sirotky po padlých občanech.Byly sbírány různé suroviny –železo,kaučuk,vlna,textilie a byliny.Učitelé museli provádět různé mimoškolní práce pro válečné účely- soupisy,rekvizice apod.Učitel Kopecký i týnecký starosta byli odsouzeni za velezradu,ale později osvobozeni. Kopecký byl poslán na frontu a po válce se do Týnce vrátil.Učitel Charuza už takové štěstí neměl,padl na italské frontě.Škola byla také v tomto období delší dobu kvůli epidemii úplavice uzavřena.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 nedošlo k výraznějším změnám ve školství. V počátečním období se stát soustředil na řešení následujících úkolů:

-vyrovnání stavu školství na celém území republiky a zvýšení počtu škol

-posílení úlohy státu ve školství a omezení vlivu církve

-modernizace školství zejména po obsahové stránce

-dát žákům a studentům vysokoškolsky odborně a pedagogicky připravené učitele

   Výraznou postavou,která se zapsala do povědomí občanů byl pan učitel Josef Kopecký,který v Týnci odučil téměř 30 let,byl typem pokrokového učitele-národovce.Zapojil se doveřejného života v obci,zasloužil se o založení Sokola a pořádal přednášky na téma národního uvědomování občanů a za tuto aktivitu byl souzen a vězněn.Zajímal se o umění,sám maloval a přivedl do Týnce akademického malíře Aloise Kalvodu.Zasloužil se ,že nadaný malíř Cyril Jančálek byl přijat do učení u Jože Úprky v Hroznové Lhotě a potom na akademii výtvarných umění.

Ke sjednocení školské soustavy na celém území ČSR došlo v roce 1922 po vydání tzv. „Malého školského zákona“. Tento zákon v podstatě převzal řadu ustanovení z bývalé monarchie. Byla zavedena povinná osmiletá školní docházka a zrušeny úlevy, rodiče mohli odhlašovat svoje děti z náboženství, začala se vyučovat občanská výchova, ruční chlapecké práce a domácí nauky. Polovina všech učitelských míst měla být obsazována učitelkami. Zákon také vymezil počet dětí v jedné třídě - pro léta 1922/23 – 1926/27 na 80 a pro léta 1927/28 – 1931/32 na obecných školách jednotřídních na 65, na ostatních obecných školách na 70. Snižování počtu žáků napomohl i demografický vývoj a úbytek dětské populace (vliv první světové války, snížená porodnost a zvýšená úmrtnost). Pro obecné školy to znamenalo menší naplněnost tříd a usnadnění práce učitele. Základní školství bylo nadále z velké části (asi 80%) organizováno jako málotřídní a pro tyto školy byly vydávány zvláštní učební osnovy, ve kterých byl krácen vyučovací obsah. Začaly se objevovat diskuze o reorganizaci škol (např. požadavek na sjednocení učebních osnov.Týnecká škola měla 4 třídy a nesla oficiální název Čtyřtřídní obecná škola v Týnci”.Třídy byly vybaveny starým typem školních lavic s pevným opěradlem pro 3 žáky,s katedrou a jednoduchou tabulí na stojanu.V rohu stálo umyvadlo,do kterého se nosila voda v plechovém džbánu. z pumpy na dvoře Topilo se uhlím a dřevem v kamnech ve třídě.Žáci prvních tříd psali na břidlicovou tabulku kaménkem a mazali hubkou,přivázanou k tabulce.Číst se učili ze slabikáře s Alšovými obrázky a počítali v jednoduché početnici.Součástí vyučování byla I tělesná výchova,nepovinné náboženství,vycházky do přírody a do polí.Chlapci se učili pěstovat,štěpovat a ošetřovovat ovocné stormy.Školní týden byl pětidenní,volný den byl čtvrtek.Ve škole působil dlouhodobě řídící učitel František Polách,legionář,který působil v Sokole a v mládeži podporoval masarykovské ideály a legionářskou tradici .Učitelka Marie Kolaříková laskavá a pokroková učitelka,později okresní školní inspektorka a krajská inspektorka ve Zlíně.Doposud žáci,kteří chtěli do měšťanky,museli jezdit do Hodonína-ale v letech 1929-1930 byla postavena nova měšťanka v Moravské Nové Vsi a tím se docházka týneckým žákům do měšťanky zjednodušila

. Veškeré reformní snahy však byly ukončeny zhoršující se hospodářskou krizí a začátkem 2. světové války. Po ukončení 2. světové války došlo v organizaci školství k výrazným změnám. V roce 1948 byl přijat Zákon o jednotné škole, který rušil všechny dosud platné předpisy ve školství. Podle tohoto nového zákona se školství dělilo na:

-   školy mateřské (pro děti 3 – 6 leté)

-   školy I. stupně – školu národní (s pěti ročníky)

-   školy II. stupně – školu střední (se čtyřmi ročníky)

-   školy III. stupně – (čtyřtřídní gymnázia a školy odborné)

Učitelé,kteří se v tomto období vepsali do historie Týnce byli učitel Antonín Tomek a Karel Vája.Karel Vája nastoupil do školy 1.9.1941 a od roku 1949 zde působil jako řídící až do odchodu do důchodu.Byl to učitel lidumil,který byl v přátelském vztahu se všemi občany,rád vždy ochotně poradil a pomohl.

V roce 1949 byla v Týnci zřízena mateřská škola a v roce 1965 školní kuchyně a jídelna.

Ke konci šedesátých let bylo rozhodnuto, že nadále bude podporována jen výstavba plně organizovaných škol ve střediskových obcích prvního stupně. Roku 1971 byla tato koncepce spuštěna a počalo se s první vlnou rušení málotřídních škol. Jak se postupně stavěly školy ve střediskových obcích a městech a zlepšovala se i veřejná doprava, docházelo k rušení i dalších málotřídek. Zrušeny měly být všechny jednotřídky, počítalo se pouze se zachováním některých dvoutřídních škol. Celý proces měl být završen koncem 80. let.

Od školního roku 1976/77 bylo vzdělávání na prvním stupni základní školy zkráceno na čtyři roky a začalo se učit podlenové koncepce, která vycházela z tzv. rozvíjejícího se vyučování. Tato koncepce předpokládala, že lze urychlit vývoj dítěte tehdy, když vychovatel odmítne respektovat jeho aktuální vývojovou zralost a bude se snažit nastolovat takové situace, které budou odpovídat zralosti o stupeň vyšší. V tomto období se týnecká škola stává součástí a odloučeným pracovištěm Základní devítileté školy v MNV.

Po revoluci v roce 1989 nastaly změny v celé společnosti a také v oblasti školství. Obce dostaly možnost stát se zřizovatelem škol a řada z nich toho také využila. Šlo přitom zejména o obnovu zrušených neúplných a málotřídních škol.Týnec svoji malotřídku emancipoval v roce 1994 za starosty Ludvíka Mazucha a prvním ředitelem v nově zřízené škole se stal na 10 let Mgr.Jan Svítil.

Od té doby prošla škola v Týnci obrovskou proměnou pod taktovkou starostky Hany Zoubkové,která během necelých deseti let dokázala ze stařičké školy vykouzlit krásnou a plně konkurečně schopnou školu s moderním vybavením,které odpovídá evropským trendům ve vzdělávání..Začalo se ve školním roce 2008/09 novými plastovými okny a v následujícím roce pokračovala celková rekonstrukce budovy(střecha s komíny,toalety,sklepy se proměnily v šatny,kotelnu a učebnu,třídy se doplnily novými interaktivními tabulemi , vznikla nova počítačová učebna a upravil se školní dvůr i se školní zahradou) .Ke stoletým narozeninám si obec svoji milovanou školu oděla do nového  šatu,ve formě nové a krásné fasády.

Obec Týnec se snaží školu udržet, protože škola byla a je v obcích vnímána jako jeden ze základních prvků občanské vybavenosti. Je to centrum nejen dostupné vzdělanosti, ale také centrum sociálního a kulturního života a je součástí historie každého z nás a týnečtí občané si své historie umí vážit.

 

 

 

  Učitelé v Týnci 

v letech 1817 -kdy se připomíná první škola v obci

Václav Hrubý                             1817-1822

Josef Wenzelstein                        1822-1825

v roce 1832 až 1885 –kdy byla postavená školní budova

Fabian Birnev                             1825-1846

Jiří Pátek ( zástup za nemoc )

Laurenc Markl ( zástup za nemoc)

Josef Příkazský                           1846-1875

František Hlaváček                   1875-1878

Karel Pavlík                              1878-1878

František Liška                         1878-1879

Alois Dostál                              1879-1882

v roce 1885 - kdy byla stará budova školy rozšířena

Josef Číhalík                              1882-1907

Antonín Javorský                     1885-1893

Marie Teplá                             1889-1889

Anna Javorská                         1893-1893

František Vaculovič                 1893-1910

Marie Číhalíková                    1893-1893

Vincenc Pokorný                    1907-1908

Metoděj Matoušek                  1902-1912

Václav Menšík                       1910-1911

Stanislav Pátek                      1912-1912

 

Učitelé na nové  školní budově v Týnci

Josef Kopecký                  1897-1926

Emil Charuza                   1911-1916

František Chrástek          1912-1921  …starosta obce 1919-1921

Hedvika Líčeníková         1914-1916

Emílie Maršálková           1916-1917

Helena Poláchová            1917-1918

Marie Stejskalová           1921-1921

Květoslava Kopecká        1920-1921

Alois Novotný                  1921-1922

Josef Kalužík                    1921-1921

Antonín Studánka           1921-1924

Marie Kolaříková            1921-1936

Terezie Kujová                 1922-1927

Karel Berger                    1924-1927

Josef Horecký                   1927-1928

Jaroslav Měrotský            1936-1941

Jan Crhonek                      1927-1927

František Krtánský          1927-1928

František Polách               1928-1941                      1945-1949

Albína Poláchová             1927-1929                      1945-1950

Marie Pořízková                1927-1929

Marie Nešporová ( Salčáková ) 1929-1930            1944-1945

Břetislav Opršal              1930-1932  ( zemřel v koncentračním táboře )

Jan Lacina                      1933-1934

Jaroslav Šplinar             1934-1936

Alžběta Kaprdová          1936-1937

Vlasta Hanischová         1937-1938

Antonín Tomek              1938-1943

Leopold Košútek             1939-1940       1943-1945

Stanislava Tomková      1939-1943

Marie Novotná              1943-1943

Josef Buchta                   1943-1945

Miroslav Ivaň                 1944-1944

Marie Gergelová            1944-1945

Anděla Třetinová           1943-1944

Libuše Jančálková          1945-1945

Věra Laubová                1949-1950

Drahomír Baťka            1944-1955

Josef Šenk                       1956-1957

Božena Bolfíková           1945-1953

Ludmila Odložilová        1953- ?

Karel Vája                    1941 -1949

Řídící učitelé

Josef Číhalík                    1882-1907

Metoděj Matoušek           1908-1925

František Polách             1928-1941

Antonín Tomek               1941-1943

Josef Buchta                    1943-1945

František Polách             1945-1949

Karel Vája                      1949 –1975

Jan Svítil                         1994 - 2004

Učitelky ručních prací

Marie Teplá

Anna Javorská

Marie Číhalíková

Bohuslava Štarchová

Ludmila Kopecká

Milada Bednářová

Cecilie Mikulicová

Ludmila Hošková

Božena Stochlebová

Marie Zdařovcová-Hasilová

Vlasta Valuchová -Procházková

 

                                                                                       Mgr. Dana Svítilová,ředitelka školy v Týnci

 

Z pramenů  Ing.JANA PROKOPA z TÝNCE

 a dále :

KÁDNER, Otakar. Stručné dějiny pedagogiky. KÁDNER, Otakar. Vývoj a dnešní soustava školství

Kolektiv autorů. Dějiny školství v Československu 1945 – 1975

KOVÁŘÍČEK, Václav. Prameny k dějinám školství I. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého

,

POL, Milan. Škola v proměnách.